Chlapská záležitost

Předem se omlouvám všem dámám/ženám/slečnám jenž na tento příspěvek zabloudí. Tento příspěvek je totiž věnován nekonečnému pánskému sténání nad krásnými těly předních topmodelek a snu mnoha mužů nechat se znásilnit krásnými dvojčaty/trojčaty/čtyřčaty či dokonce celým zájezdem gymnazistek.

Celý tento text vznikl jako reakce na jeden velmi živý rozhovor na nejmenovaném diskusním serveru. Téma bylo: Vychrtlé modelky a jinak mediálně zkažený pohled na lidskou krásu. Prostě výzva.

Neměl jsem problém připustit, že náš pohled na svět je z velké části ovlivněn všude přítomným mediálním vymýváním mozků. Neměl jsem problém připustit, že to, jaké ženy se nám líbí, částečně ovlivňují i hromady fotografií topmodelek. Tedy dívek, kterých je naší planetě rozhodně méně než běžně rostlých dívek. A už vůbec jsem neměl problém připustit, že s mužským pokolením hlavně mává nerovnovážný hormonální systémy spolu s sexistickým, sémě rozdávajícím přístupem k životu. Ale s čím jsem se nemohl ztotožnit, je tvrzení, že pokud budou ve všech mediích jen tlustá děvčata, budou se nám všem líbit jen baculky. Odmítám se s takovým tvrzením jakkoli ztotožňovat. Jsem přesvědčen, že naše vnímání lidské krásy již není možno takto výrazně změnit. Ano můžou se nám místo brunet začít líbit blondýny. Ano můžeme ubrat v nadstandardních velikostech poprsí. Ne nikdy se nám nebudou už líbit holky s tukovými airbagy a schůzí připomínající obrněný vůz.

Prach sem, prach tam a v prach se . . .

Součástí každého lidského těla jsou prý částice z miliónu vybuchlých hvězd. Možná je tohle to světlo, o kterém mluví některá stará písma. A možná taky ne.

PS: Mě dostává ten padající strom.

Velké věci

Každý z nás ho má doma . . . jen většině lidí nezabírají tolik místa.

Vychutnejte si neledující zajímavé inspirující video.

Red Rabbit from Egmont Mayer on Vimeo.

Smutná píseň

Poslední dobou si často sednu do křesla, zhasnu, a jen tak poslouchám jednu písničku pořád dokola.

Teď je to zrovna tahle:

"Heron Blue"

Don't cry my love don't cry no more

A crashing sky a rolling screen

A city drowning Gods black tears

I cannot bear to see

She lay under the midnight moon

Her restless body stiring

Until the magic morning hour

Like poison it succumbs her

Her baby skin her old black dress

Her hair it twists round her necklace

Constricts and chokes like ruthless vines

To sleep she overtakes her?

Her room is painted Heron Blue

Lit by candlelight and chandelier

And from her headboard perched so high

A million dreams have passed her

Don't cry my love don't cry no more

It overwhelms my breaking heart

A minor swell of violins

I cannot bear to hear them

A mother shepherds her young birds

she fills their mouths and warms their souls

Til they are strong and good to fly

Away from her alone she'll die

Cradle on quiet old oak limbs

As heaven blue her light fails

A breath of soot into her lungs

A life, a journeys end in one

Don't sing that old sad hymn no more

It resonates inside my soul

It haunts me in my waking dream

I cannot bear to hear it

Don't play those violins no more

Their melancholic overtones

They echo off the floor and walls

I cannot bear to hear them