Ztratil jsem svoje sny. Někde mezi pubertou a dneškem, utopil jsem většinu svých snů. Ty drobnější se vyplnily bez toho aby zanechaly významnější stopu v mém životě. Ty velké zešedivěly a ztratily se. Staly se pouhou absurdní polohou rozbouřené mysli dítěte. V uzavřené škatuli mantinelů společnosti se objevily i nové sny. Touha po nových botách, oblečení, kazeťáku, televizi, autě, bytu, domu, a pití s bublinkama. Sny a touhy po něčem, co vlastně vůbec nepotřebuji. I tady je třeba začít znova. Jak vlastně ty moje dětské sny vypadaly?
Žádné komentáře:
Okomentovat